Osobní stránky, chovatelství
Moravský bělohlávek
Moravský bělohlávek je plemenem středních voláčů s chocholkou o délce cca 40 cm, středních nohou, velkého temperamentu, plodnosti, starostlivosti o potomstvo a nenáročnosti. Musí být i mohutné postavy - žádná útlá hruď. Je prvním moravským (českým) voláčem s chocholku a s jeho pomocí byla později tato chocholka našlechtěna i Moravskému voláči sedlatému.
Vyskytuje se v celé řadě barevných rázů, a to barvách: modré, modré černopruhé, modré bělopruhé, modré kapraté, černé, černé bělopruhé, červené, červené bělopruhé, červené kapraté, červeně plavé pruhové, žluté, žluté bělopruhé, žluté kapraté, žluté plavé pruhové, stříbřité, stříbřité černopruhé, stříbřité kapraté. Vyskytují se i bělohrotí ve všech barvách a snad i tygři v barvě červené, černé a žluté. Některé variety se vyskytují jen ojediněle či náhodně, například již zmiňovaní tygři či isabely, běloštítní aj.
Původ Moravského bělohlávka (dříve nazývaného Hanácký lysák) je na střední Moravě, a to v okolí města Kojetín (mezi Kroměříží a Přerovem). Dnes se omezeně chová na celém území České republiky a ojediněle i v zahraničí. V současném platném vzorníku (vydán 2008) je, dle mého názoru, několik zásadních chyb, především fakt že je uvedeno: 2/3 délky holuba jsou vpředu a 1/3 vzadu. Takhle ale bělohlávek nevypadá - spíše je délky 3/5 vpředu a 2/5 vzadu - tedy žádný štajgr apod. i když snahou chovatelů je přece jen mu ty nožky zvýšit a zadek zkrátit, ale bez ztráty jeho typických vlastností. Jeho nejbližší příbuzní jsou Slezský lysý, Slovenský voláč a fenotypem i Durýnský voláč. Moravský bělohlávek je plemenem starým, zcela jistě se vyskytoval již v první polovině devatenáctého století a jeho dnešní malé rozšíření je určitou ostudou českého holubářství.
Moravský bělohlávek je plemenem holubů, který oslovuje chovatele, kteří mají rádi temperamentní holuby. Je neustále v pohybu, vyhledává šárvátky ale zachoval si bystrost, opatrnost a plachost před cizími lidmi a neznámem. Jakmile v holubníku vytáhnu foťák a zamířím objektiv, tak se přestane foukat a snaží se ulítnout. Proto je i potíž s jejich vystavováním na výstavách. Ve výstavní kleci nemají moc snahy se předvést, snaží se ulítnout - snad až k závěru výstavy se zklidní a předvádě se, a proto bývá často i špatně (neprávem) ohodnocen.
Za těch několik let co je chovám, tak jsem si je neskutečně oblíbil, není to žádný zdrezůrovaný fouklý "blbec" který stojí a nehne se, ale holub na kterého se dokáži dívat celé hodiny. Chovám jej na rekreační chalupě, kam dojíždím cca 2x týdně a pokud má krmivo a vodu, tak s jeho chovem není žádný problém. Na zimu holuby a holubice nerozděluji a některé páry dokáží i 8x za rok zasednout a několikrát mě odchovali i 15 holoubat za rok.
V mém chovu se nacházejí Moravští bělohlávci v barvě žluté, žlutě kapraté, žlutě plavé, šedohnědě kapraté (skřivánčí), stříbřité hnědopruhé a snažím se znovuvyšlechtit černé tygry. Pokud se mi to podaří, tak se vrhnu na žluté tygry
